Lurdy 2017

Na jaře 2017 jsem se vrátil do jihofrancouzských Lurd. Byl to pro mě neskutečný zážitek. Než jsem naposledy odlétal z Lurd, prosil jsem Pannu Marii o energii, abych zvládl složit maturitní zkoušku. Při této pouti jsem se tak vracel poděkovat Panně Marii Lurdské a svaté Bernadettě, že mě při maturitě podporovaly.
 
 
Nedokáži slovy popsat pocit, když jsem po návštěvě jeskyně mohl před jeskyní pokleknout a poděkovat jí za všechno. Členové týmu mou prosbu o pokleknutí s radostí vyslyšeli a pomohli mi kleknout u lavic. Nevím, jak dlouho jsem tam klečel, ale nikdy na ten moment nezapomenu. Poprvé jsem u jeskyně klečel, před tím jsem vždy seděl na vozíku. Měl jsem co dělat, abych se nerozklepal nebo nerozbrečel. Člověk klečí kousek od místa, kde klečela Bernadetta Soubirous a poprvé viděla Paní. Měl jsem pocit, jakoby stála vedle mě a naslouchala každému slovu. Jako by říkala: „Dobrá práce Ondro, jen tak dál. Kdykoliv budeš potřebovat "nebeskou kavalerii", tak ji dostaneš. Ničeho se neboj. Jsme tu s tebou.“ V něčem mi to připomínalo obětí Papeže Františka na Svatopetrském náměstí. Ale bylo to silnější a v něčem kouzelnější.
 
 
Mile mě překvapila sháňka po mně od ostatních týmů. Buď se mi je podařilo najít nebo si oni našli mě. Lurdy jsou nejen místem modliteb, ale i setkávání přátel i vzpomínání na ty, kteří již mezi námi nejsou.